Centrum sociálních služeb Jih, p. o.

NA ČEM JSME SPOLEČNĚ PRACOVALI

Těžištěm naší spolupráce byla podpora týmu vedení. Připravili jsme sérii tematických setkání, která jsme doplnili individuálními konzultacemi ke konkrétním situacím a výzvám. Hovořili jsme o vlastním nastavení a přístupu ke komunikaci, emocích a jak je zvládnout i o zpětné vazbě a ocenění kolegů. S týmem pečovatelek/ů jsme se věnovali tématu sebepéče.

„Díky otevřenosti a sdílení jsme během setkání s vedením mohly nahlédnout do praxe v terénu, podívat se společně na každodenní situace i specifické výzvy. Vždycky jsem plná naděje, když vidím, jak se lidé ve službách nevzdávají a hledají řešení, i když často nemají ideální podmínky“

— Karolína Puttová, MILA

ZÁVĚREČNÝ ROZHOVOR

• Lucie Blahoutová, ředitelka
• Ivana Bartoncová, vedoucí sociálních služeb
• Jana Kondiczová a Iva Ševčíková, koordinátorky pečovatelské služby
• Veronika Rychecká, koordinátorka odlehčovací služby 

Vzpomínáte si, s čím jste do spolupráce šly? Jaká byla vaše očekávání?

Ivana: Chtěli jsme stmelit pečovatelský tým, aby se kolegyním koordinátorkám dobře pracovalo. Přáli jsme si zlepšit firemní kulturu a tím pozitivně ovlivnit i podmínky pro poskytování dobré péče uživatelům.

Jana: Chtěla jsem se zaměřit komunikaci s pečovatelkami. Jak umět pochválit na straně jedné a na druhé straně vytknout nedostatky, jak si říct věci na rovinu a přitom pořád fungovat jako tým.

Můžete popsat, co podle vás během naší spolupráce proběhlo?

Ivana: Proběhlo několik individuálních setkání, skupinová setkání s pečovatelkami a největší část tvořila setkávání s vedením organizace.

Veronika: Dozvěděla jsem se řadu zajímavých věcí k řešení konkrétních situací. Potvrdila jsem si, že dobrá komunikace je základem , že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. O bčas je dobré chvíli počkat a hledat chybu tam, kde je a ne, kde si představuji, že je. Každý má jiný názor a je třeba hledat společnou cestu.

A co vás osobně na spolupráci s Milou zaujalo a co ve vás zůstalo?

Lucie: Měla jsem individuální setkání s Lenkou, kterou jsem požádala o tipy, jak komunikovat s kolegy tak, aby to bylo příjemné, ale zároveň byly nastaveny jasné hranice. Lenka mi pomohla, jak si nebrat věci až moc osobně, jak se naučit říkat NE a jak pracovat s konflikty z pozice ředitelky.

Iva: Poznačila jsem si větu „Chceš poradit, nebo mi to chceš říct?“. Několikrát jsem ji již použila a vidím, že vede pečovatelky k zamyšlení nad tím, co ode mě opravdu potřebují.

Jana: Mě uklidnilo, když jsme mluvili o tom, že ne všechno mohu vyřešit, že někdy je možné situaci jenom přijmout. Že opravdu někdy nejde dělat zázraky.

Ivana: Mě se moc líbilo, že člověk nemusí mít na všechno okamžitou odpověď. Že může být velmi zdravé nechat si čas na rozmyšlenou a k tématu společně vrátit například následující den.

Veronika: Otevřenost pro všechno.

Jaká se k vám dostala zpětná vazba od týmu, nějaké konkrétní změny?

Iva: Pečovatelkám se setkání moc líbilo a považovaly je za přínosné.

Jana: Myslím, že na konkrétní změny by bylo potřeba více času, pravidelná setkávání po delší dobu.

Kdybyste měli někomu stručně popsat, co MILA dělá, co byste řekli?

Ivana: Zviditelňuje sociální služby a prestiž pečujících, což je myslím v dnešní době moc potřeba.

Jana: Pomáhá pracovníkům v sociálních službách, aby se ve své práci cítili dobře, aby mohli práci dělat dobře a cítili se jistější v kramflecích.

Lucie: MILA pomáhá pracovníkům v sociálních službách se z toho nezbláznit.

A je něco, co byste si přáli, aby proběhlo jinak?

Jana: Přála bych si více času, možnost potkávat se častěji. Sledovat konkrétní případy dlouhodobě, třeba po dobu několika let.

A poslední otázka je, co vás napadne, když se řekne dobrá péče?

Lucie: Spokojený zaměstnanec. Protože když bude spokojený zaměstnanec, tak může být      spokojený klient, protože zaměstnanec bude péči dělat rád. 

Ivana: Dobrá péče je pro mě podpora klienta, aby mohl žít maximálně svobodně a nezávisle. A mám za to, že taková péče je dobrá i pro pečujícího, když vidí, že klient není jen odevzdaný příjemce pomoci. 

Iva: Někdy si rodina přeje, abychom pečovali dlouhodobě o jejich blízkého, který je upoutaný na lůžko. To si pak říkám, že péči asi vykonáváme dobře, když ji rodina upřednostní před pobytovou službou.

Veronika: Pro mě je důležité, aby byla spokojená duše i tělo, jak u člověka o  kterého se staráme, tak u toho, který péči poskytuje. Myslím, že je pořád nedostatek psychohygieny a relaxu pro pečující, nikoli  na úrovni organizace, ale na úrovni systému.   

Jana: Dobrá péče je i o lidskosti, důvěře, bezpečí, komunikaci ve vztahu pečovatelek ke klientovi, vedení k pečovatelkám, rodiny k pečovatelkám i organizaci. 

🟧