Diakonie Písek

NA ČEM JSME SPOLEČNĚ PRACOVALI

Spolupráce byla zaměřena na podporu pracovníků přímé péče, tedy pečovatelek a sester. Probíhala vždy dvě setkání ke stejnému tématu v rozmezí cca týdne tak, aby mělo s ohledem na směnný provoz co nejvíce pracovníků možnost se setkání účastnit. Na úvodních setkáních jsme společně vybrali témata, kterým jsme se pak postupně věnovali. Pozornost jsme zaměřili na různorodost a její vliv na komunikaci, na komunikaci o emocích, sebepéči a nevynechali jsme ani tipy, jak si nebrat věci osobně.

„Setkávání s pečujícími bylo milé a srdečné. Moc si vážím otevřenosti a poctivosti, se kterou přistupovali k tématům. Jsem vděčná za sdílení, uvolněnou atmosféru a to, že jsme se i u vážných témat zasmáli – díky tomu jsme si, myslím, všichni ze setkání odnesli maximum.“

— Karolína Puttová, MILA

ZÁVĚREČNÝ ROZHOVOR O NAŠÍ SPOLUPRÁCI

s vrchní sestrou Evou Bočanovou Brůhovou

Vzpomínáte si, s čím jste do spolupráce šli? Jaká byla vaše očekávání?

Chtěli jsme posílit vztahy pečujících v pobytových službách, přáli jsme si zklidnit atmosféru, protože jsme cítili, že to trochu drhne. Zároveň jsme v době, kdy jsme začali spolupracovat, řešili náročnou situaci se dvěma kolegyněmi. Mluvili jsme s vámi o ní hned při naší první schůzce a očekávali jsme, že byste se mohli do řešení zapojit.

Můžete popsat, co podle vás během naší spolupráce proběhlo?

Začnu situací s kolegyněmi. Myslím, že se díky spolupráci s vámi a společným workshopům hodně posunuly, myslím, že jsme postupně našly i cestu k sobě navzájem. Když srovnám situaci na konci roku a teď, tak vnímám velký posun, jako bychom situaci na začátku řešili s úplně jinými lidmi. Díky workshopům se tým posunul, líp spolu komunikujeme, více jsme se semknuly. Ráno na poradách si sdělujeme, co se komu povedlo, co se nepovedlo, řekneme si, kdo má ten den špatnou náladu. Samozřejmě někdo se otevře více a někdo méně, ale zdá se mi, že postupně se otevírají víc a víc, protože zjistily, že porady jsou bezpečný prostor, že nikdo nikoho neshazuje a nesoudí. Vnímám to velice pozitivně.

Co vás osobně ve spolupráci s MILOU zaujalo, co ve vás zůstalo?

Díky spolupráci s vámi jsem nahlédla trochu sama do sebe. Pomohli jste mi vidět různé situace z pohledu lidí v týmu. V obou týmech (poznámka: setkávání proběhlo vždy dvakrát stejné pro protisměny) vnímám teď větší otevřenost, lepší komunikaci mezi námi. A lepší atmosféru, vztahy a komunikaci vnímá i paní ředitelka.

Jaká se k vám dostala zpětná vazba od týmu?

Kolegyně obecně velmi kvitovaly spolupráci s vámi, opakovaně zmiňovaly, že by byly rády, kdyby mohla setkávání s vámi pokračovat, alespoň jednou ročně Takhle jsme to předaly i paní ředitelce. Někteří brali setkání s vámi jako podobná supervizi, pro většinu týmu je ale supervize pořád „sprosté“ slovo. Setkání s vámi ale brali všichni s lehkostí, těšili se na ně. Společně pak napsali i zpětnou vazbu, kterou jsme vám předávala.

Zpětná vazba od účastnic setkání

„Školení s paní Puttovou bylo velmi zajímavé, témata přínosná. Po celou dobu panovala dobrá nálada a atmosféra, vzájemná komunikace. Mě osobně paní školitelka hodně pomohla. Byla jsem dost vztahovačná a všechno brala na sebe. Začala jsem na sobě pracovat a je to pro mě velké plus.“

„…Všechna setkání se nesla v duchu sebe/péče o nás pečovatele, komunikace mezi námi, vzájemné tolerance a pochopení.“

Pozorujete nějakou změnu v týmu? Měla byste konkrétní příklad?

Už jsem mluvila o větší otevřenosti a vidět je to například na ranních poradách. Zrovna před čtrnácti dny jedna kolegyně vypíchla dílčí úspěch kolegyně v péči o klienta, to se dříve nedělo. Sdělujeme si pozitiva i stesky a občas přirozeně a s lehkostí zaznívá i zpětná vazba k práci.

Kdybyste měla někomu stručně popsat, co MILA dělá, co byste řekla?

S lehkostí opečováváte pečující tým. Kolegyně si díky vám uvědomily, kdo jsou, jakou mají povahu, že všichni máme právo mít někdy špatnou náladu, ale je důležité, jak to dáme najevo ostatním. Rychleji si uvědomí, že není dobré Marušku soudit, protože kouká jako bubák, když úplně nevím, co se děje.

Vaše práce je takové hlazení, ze kterého je týmu dobře a pak je dobře i klientům. Vlastně je to ruku v ruce s Namaste care , které absolvovali všichni kolegové. Zapadlo to do sebe jako puzzle.

Je něco, co byste si přály, aby proběhlo jinak?

Asi ne. Jen někdy mi bylo líto, že jsme tam nebyla s vámi, ale věděla jsem, že jsme se tak dohodly, a že kdybych tam byla, možná by to nemělo takový dopad. Ale když ta setkání kolegyně chválily, tak to bylo líto mě i naší staniční sestře, že tam nejsme, už kvůli těm tématům.

A co vás napadne, když se řekne dobrá péče?

Spokojený klient, spokojená rodina a spokojený ten, kdo pečuje, což je u nás pečovatel a zdravotní sestra, kteří spolu mluví, mohou se na sebe spolehnout a z toho pak plyne dobrá atmosféra, která se přenáší na klienta.

Kolikrát jsem vnímala, když byla v domově atmosféra, že se dala krájet, tak to klienti vycítili. Jde to ruku v ruce, když jsme spokojení my, umíme spolu mluvit, předávat si informace, do jistý míry spolu mluvit víc než jenom kvůli pracovním úkolům, tak to vnímají i klienti.

Sice vždycky říkám, že klient je na prvním místě, ale když nebude v pohodě ten, kdo pečuje, tak to tak nakonec chtě nechtě stejně nebude. Musí být všechno v rovnováze, není první klient a druhý pečující, pro mě jsou oba první. 

🟧