Dům pokojného stáří Vysoké Mýto

NA ČEM JSME SPOLEČNĚ PRACOVALI

Spolupráce byla ze začátku věnována podpoře pečujících, kdy proběhla čtyři setkání na téma sebepéče. Později jsme spolupráci zaměřili na individuální a skupinovou podporu vedoucí domova, vedoucí přímé péče a její zástupkyně. Skupinové workshopy proběhly formou diskuzí s praktickými tipy do praxe. Věnovali jsme se tématům jako např. systém kontrol, rozdělení kompetencí, komunikace s týmem, nastavení hranic a adaptační proces. Při individuálních konzultacích jsme probírali např. personální změny a sebepéči.

„Během naší spolupráce došlo k personální změně v týmu, což mělo vliv na změnu atmosféry v zařízení. Naše setkání tak někdy začínala v obavách co bude dál. Vždy jsem odjížděla s pocitem, že jsme se rozloučili v naději nebo ve zvědavosti, že i když to bude jiné, neznamená to hned něco horšího. A to není jen tak! Děkuju, že jsem mohla být alespoň na chvíli součástí a podpořit tým, jak jen to bylo možné.“

— Lenka Tehrany, MILA

ZÁVĚREČNÝ ROZHOVOR O NAŠÍ SPOLUPRÁCI

vedoucí domova Monika Nováková
zástupkyně vedoucí přímé péče Petra Kohoutková

Vzpomínáte si, s čím jste do spolupráce šli? Jaká byla vaše očekávání?
Monika Nováková: Neměla jsem žádná konkrétní očekávání. Spíš jsem byla zvědavá, jestli to bude fungovat podobně jako supervize.

Petra Kohoutková: Šla jsem do toho s velkým očekáváním. Před začátkem spolupráce mě zaujal váš web a všechny dostupné materiály – nadchly mě v tom nejlepším slova smyslu. Jsem totiž člověk, který je spíše naladěný na lidský přístup a oceňuje důraz na hodnoty, které v této profesi považuji za klíčové. Říkala jsem si, že i kdyby nic jiného, mohla bych se alespoň utvrdit v tom, že to, jak svou práci dělám, není úplně špatně – jen možná někdy nevolím ty nejlepší postupy nebo reakce. Díky vám mám pocit, že jsem se v tomhle ohledu trochu posunula. Takže moje očekávání byla vysoká, ale i tak jste je dokázali překonat.

Můžete popsat, co podle vás během naší spolupráce proběhlo?

Monika Nováková: Nejdříve proběhla setkání s pečujícími, ale myslím, že nejvíce nám přinesla setkávání s vámi v našem užším týmu.

Petra Kohoutková: Opravdu velmi inspirující byly vaše praktické zkušenosti a způsob, jakým si umíte poradit v různých situacích. Často šlo o úplně jednoduché věci, které známe, ale asi by nás samotné nenapadly. Díky vám jsme si uvědomili, že není vždy nutné složitě argumentovat nebo vše dlouze promýšlet – někdy stačí umět rychle a přirozeně reagovat. Právě tohle uvědomění pro mě bylo hodně přínosné.

To krásně navazuje na moji další otázku – Co vás osobně ve spolupráci s MILOU zaujalo, co ve vás zůstalo?

Petra Kohoutková: Přesně tohle – uvědomění si, že ta práce sama o sobě není vlastně nijak složitá. Ani být vedoucím nemusí být tak náročné, pokud člověk staví na základních principech, jako je slušnost, férovost a partnerský přístup. Důležité je tyto hodnoty nejen znát, ale skutečně je promítnout do své osobnosti a způsobu práce. A nebát se! Nezhroutit se z problémů, protože podobné situace pravděpodobně řeší i kdekoliv jinde. To sdílení zkušeností během našich setkání pro mě bylo uklidňující – že v tom nejsme sami a že existuje cesta ven. Vždycky se dá najít nějaké řešení, posunout se dál, i když třeba jen malými krůčky. A to je další důležitá věc, kterou jsem si odnesla – že změna nemusí přijít hned a ve velkém. Často je mnohem efektivnější rozdělit si cíle na malé části.

Monika Nováková: Souhlasím s Péťou, prostě že v tom nejsme sami. Vím, že podobná zařízení existují a že vy jako organizace jste ochotni sdílet své zkušenosti a fungovat jako určitá ‚střecha‘ nad našimi službami. To sdílení probíhá jiným způsobem než v supervizi – je to o tom, že nám předáváte konkrétní zkušenosti: co u vás fungovalo, co z toho vzniklo, a zároveň nás vedete k tomu, abychom přemýšleli nad tím, jaké možnosti máme my sami. Pomáhá i ten pohled zvenčí – díky vám se na situaci díváme jinýma očima a to je opravdu přínosné.

Pozorujete u sebe nějakou změnu? 

Petra Kohoutková: Ano, myslím, že jsem se posunula hlavně v tom, jak přemýšlím a jak se stavím k nepříjemným situacím. Dřív jsem z nich byla často ve stresu, ale teď už vím, že je v pořádku říct třeba: ‚Nezlobte se, teď na to nemám odpověď, potřebuju si to promyslet,‘ nebo ‚Tohle téma teď nepatří na poradu, probereme to na multiporadě.‘ Naučila jsem se, že nemusím mít okamžitě všechny odpovědi ani být stoprocentní. To uvědomění mi vlastně hrozně ulevilo. Mohu si dovolit dát sobě i ostatním prostor a třeba si říct, že si něco vyjasníme později nebo v soukromí. Teď mě navíc čeká období bez vedoucí přímé péče, takže si ještě víc uvědomuji vlastní odpovědnost. O to důležitější pro mě bude umět si třídit, co je podstatné a co ne a v tom jste mi taky velmi pomohli.

Monika Nováková: Změnu určitě vidím! Naučila jsem se například jak si věci rozfázovat, naplánovat a rozdělit na konkrétní kroky. Pro mě bylo nejnáročnější naučit se pracovat s termíny. Už to není o tom, že něco neustále odkládám, ale že si stanovím hranice: například zkusím něco tři měsíce, pak to zhodnotím a případně upravím. To pro mě bylo asi nejzásadnější uvědomění.

Je něco, co byste si přáli, aby proběhlo jinak?
Monika Nováková: Za mě bylo málo času. Dokážu si představit, že bychom vaše služby využívali i nadále, případně rozfázovaně – třeba znovu od září v nějakém rozsahu.

Kdybyste měli někomu stručně popsat, co MILA dělá, co byste řekli?

Monika Nováková: MILA pomáhá ujasnit vedoucím myšlenky – kdo jsem, co chci a kam směřuju, a to úplně jiným způsobem než nabízí supervize. Bylo znát, že za tím, co říkáte, stojí reálné zkušenosti.

Petra Kohoutková: Když jste zmínila, že to má být stručné, napadlo mě, že děláte opravdu skvělou práci. Sdílíte své zkušenosti napříč širokým spektrem služeb. Podporujete nejen pečující, ale i management. Ukazujete nám, že v tom nejsme sami. Problémy tu vždy budou, ale je možné je nějak zvládnout a vybruslit z nich.

A co Vás napadne, když se řekne dobrá péče?

Monika Nováková: Spokojení zaměstnanci, spokojení klienti, dobrá nálada a humor na pracovišti.

Petra Kohoutková: Žádné zbytečné spory, řešení žabomyších válek. Prostě spokojenost, která dýchá ze všech lidí napříč celým domovem.

🟧