Tomáš Ervín Dombrovský je téměř deset let spojený s firmou LMC a o tématu práce ví snad všechno. Zajímalo nás, jaké postavení má pečovatelská profese, proč není brána jako prestižní a jak důležité je mít nastavené hodnoty a promítat je do své práce. To všechno totiž souvisí s naším projektem D.O.M.A., který usiluje o to, aby bylo dobře seniorům i těm, kteří o ně pečují.
TOMÁŠI, JAK JE MOŽNÉ, ŽE ČLOVĚK, KTERÝ PRACUJE JAKO PEČOVATEL A STARÁ SE O SENIORY, BERE V PRŮMĚRU 25.000 KORUN, KDYŽ PRŮMĚRNÁ MZDA V ČR JE OKOLO 35.000?
Ta základní otázka je, co je vlastně pečovatelství za službu, jak jsou tyhle služby financované a potažmo, kdo je provozuje a jakým způsobem. Zatímco soukromému provozovateli, například supermarketu, se jeho byznys vyplácí a může si dovolit zvyšovat mzdy, tak pečovatelství a péče o staré nebo nemocné se v tomhle smyslu nijak nevyplácí. Nemluvě o tom, že když se rozhodneš pečovat doma, tak to už vůbec není bráno jako práce. Lidé to spíš vnímají, že se „flákáš doma“. Ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že to je neskutečný celodenní zápřah. Zhruba rok jsem se doma podílel na péči o babičku, která byla zcela upoutána na lůžku.
PÉČE O STARÉ SE NEVYPLÁCÍ, STARAT SE O NĚKOHO DOMA JE FLÁKÁNÍ. TO NENÍ MOC POZITIVNÍ OBRÁZEK O NAŠÍ SPOLEČNOSTI.
Tyhle naše postoje o nás hodně vypovídají. V podstatě tím říkáme, že staré, nemocné a potřebné vnímáme jako přítěž a jako něco, čeho se chceme zbavit a moc to nevidět. Proto v oboru nejsou peníze ani dobře zaplacení lidé. A pokud jsou lidé špatně zaplacení, může se stát, že nedokážou pokrýt ani svoje základní potřeby a v takové chvíli je zásadně ovlivněno naprosto všechno v tvém životě. I to, jak se cítíš v práci a jak k ní přistupuješ.
TAKÉ V NAŠEM PROJEKTU D.O.M.A. VNÍMÁM PŘÍMOU SOUVISLOST MEZI TÍM, JAK JE PEČOVATEL SPOKOJENÝ A JAK KE SVÉ PRÁCI PŘISTUPUJE. NEUMÍME TYTO LIDI ADEKVÁTNĚ OCENIT, ALE OČEKÁVÁME NEKONEČNOU TRPĚLIVOST, LASKAVOST A EMPATII. JE TO JAKO KRUH. KUDY Z NĚJ VEN?
Jedna věc, která to stoprocentně v nějakém horizontu vyřeší, je stárnutí. Brutálně rychle stárneme a zvýšená potřeba pečovatelských služeb bude tlačit nejen na jejich rozšiřování, ale také na jejich zkvalitňování. A i když byl covidový rok určitý zásek co se prosperity týče, tak pořád platí, že jsme stále bohatší. To znamená, že snáze zabezpečíme základní životní potřeby, a ještě máme prostor na investice. Lidé budou ochotni za služby víc platit a bude vznikat větší poptávka a zároveň stát bude muset do téhle oblasti víc investovat. Ale my samozřejmě nemůžeme čekat na dobu, než budeme mít násobky klientů a nefunkční služby k tomu. Musíme se na tu situaci připravovat už nyní. Třeba i tím, že se odstraní případné legislativní brzdy a segment se víc otevře soukromým provozovatelům. Podobně jako tomu bylo třeba u školek, kde si dnes člověk může vybrat z mixu státních i soukromých provozovatelů a je to v podstatě veřejná soutěž.
NENÍ ZÁROVEŇ NUTNÉ I TO, ABY SE LIDÉ VÍCE ZAJÍMALI O STÁRNUTÍ JAKO TAKOVÉ A POCHOPILI, ŽE NENÍ PŘÍTĚŽÍ, ALE HODNOTOU?
Rozhodně. A musí to jít ruku v ruce. Pokud chceme jako společnost nějak vyzrát, posunout se, musíme začít vnímat staré, nemocné a potřebné jako stále platnou součást naší společnosti. Každý lidský život má svou cenu a dokud člověk žije, je potřeba se o něj postarat.
TÍM SE DOSTÁVÁME K TÉMATU HODNOT. MY V NAŠEM PROJEKTU D.O.M.A. ŘÍKÁME, ŽE SE SNAŽÍME O TO, ABY BYLO DOBŘE SENIORŮM I TĚM, KTEŘÍ O NĚ PEČUJÍ. KDYŽ NENÍ SPOKOJENÝ PEČOVATEL, NEMŮŽE BÝT SPOKOJENÝ KLIENT. A HODNOTY JSOU JEDNÍM Z BODŮ, KDE KVALITNÍ A DŮSTOJNÁ PÉČE A PODMÍNKY PRO NI ZAČÍNAJÍ. VIDÍŠ TAM I TY NĚJAKOU SOUVISLOST?
Určitě ano. Tam, kde nefungují hodnoty a kultura, bují mocenské prostředí a sociálně-patologické jevy jako třeba šikana. A té je skutečně nejvíc právě v pomáhajících profesích. A druhá zásadní věc je, jak moc se zaměstnanci cítí být součástí toho, co se v zařízení děje a jak velký prostor mají to ovlivnit. Já vždycky radím jednu základní věc, a to je vtáhnout lidi do řešení provozních záležitostí. V našich průzkumech je krásně vidět, že tam, kde mají lidé prostor vzít zodpovědnost do vlastních rukou, tak se přirozeně více angažují a ta pracoviště lépe prospívají. Platí to i u pečovatelů. Když ví, že mohou kdykoliv přijít za vedením s tím, že něco skřípe a navrhnout řešení a vedení s nimi bude vést dialog a naslouchat jim, tak se pečovatelé budou přirozeně snažit své pracovní prostředí a potažmo péči zlepšovat. Zkrátka chcete-li angažované lidi, dejte jim prostor se angažovat.
🟧
Foto: Václav Jedička pro LMC